když máte touhu cestovat, je to jedna z nejhorších, ale zároveň nejkrásnějších věcí. Horší to je však za okolností, které mne pronásledují poslední dobou a se mnou i zbytek republiky. A tím myslím závěje, mráz, který pronásleduje moje rty, ruce je mi zima a na slunečné Peru, Mexico city nebo Čínu můžu zase zapomenout. Sbohem, ty únavo, která mne potkává jen na letišti. Zatím nashle, otravným cestujícím, kteří do mě neustále kopou.
Jedna, kterou jsem složila když nás autobus odvážel na letiště v Egyptě.
Drkotavým autobusem,
ke dvoum křídlům,
dvě rány do zad,
a cigaretový kouř,
nás vezou dál.
Západ slunce, Egypt, Sinajský poloostrov. Písek pálil do chodidel, slunce oslnilo moje oči. Už se mi zase vybavuje ten pocit dovolené. Chci někam jet, nenávidím zimu.
Žádné komentáře:
Okomentovat