Letos to uteklo. Těšila jsem se na podzim hrozně dlouho,
jako každý rok. Rok po roce se nemůžu dočkat té vůně po dešti, spánku, který je
rušen hromy a blesky, bušení kapek na okna. Až nám zase vypadne kvůli bouřce
televize, kočky budu sušit v koupelně tmavými ručníky a procházet se
lipovou alejí a pozorovat krok po kroku její podzimní proměny. Se šálkem čaje
čekat za oknem na zázraky všedních dnů.
Podzim přišel. Už jsem v sedmičce a měla jsem tolik
shonu, že jsem byla pořád v jednom kole.
On se mi pořád připomínal, bušil do oken, ale já se jen učila na
přijímačky a snila. Sním i dneska, o něm. Vím, že se zachvilku vrátí, ale bojím
se jak mě přijme, jak bude reagovat na naše setkání. Ať už to vím. Ať už tu můj
pan Podzim je. Prosím.
Žádné komentáře:
Okomentovat